Vzdělávací program specializační
přípravy
Název oboru: KLINICKÁ LOGOPEDIE
odbornost 903
Podmínky pro přijetí do specializační přípravy:
- Absolvování magisterského studia oboru speciální pedagogika na pedagogické fakultě, ukončené státní závěrečnou zkouškou z logopedie (od r. 1997 i surdopedie).
- Odborná úvodní praxe v oboru klinické logopedie v délce trvání nejméně 6 měsíců při plném pracovním úvazku. Úvazek menší než 0.5 není do atestace považován za souvislou praxi.
Do praxe se nezapočítává mateřská dovolená, vojenská nebo náhradní vojenská služba a delší pracovní neschopnost. Nezapočítává se praxe logopeda v jiných rezortech (rezort školství, rezort sociálních věcí). Nezapočítává se ani praxe ve zdravotnictví, pokud byla vykonávána v jiném oboru než v klinické logopedii.
Délka a způsob specializační přípravy:
- Specializační příprava trvá nejméně 2 roky+1/2 (3O měsíců) při plném pracovním úvazku na běžných pracovištích.
- Na počátku své praxe si logoped zvolí klinického logopeda s atestací a nejméně pětiletou praxi, který bude po dobu specializační přípravy jeho metodickým vedoucím (viz Odborné garance).
- Součástí přípravy je absolvování odborných seminářů a kurzů, pořádaných odbornými společnostmi a IPVZ a profesní organizací AKL ČR (Afázie, vyšetřovací testy v KL, Palatolalie, Sluch, Hlas, Dysarthrie, Poruchy komunikace, Vývojové poruchy řeči, Balbuties, Relaxační techniky, Myofunkční terapie, Metoda Bobath v KL., Alternativní a augmentativní komunikace, Kochleární implantáty, Nazalizace, Muzikoterapie aj.) Kurzy jsou aktuálně inovovány a rozšiřovány.
- Součástí atestace je praktická zkouška, (schopnost individuálního přístupu k pacientovi, praktické užití diagnostických, edukačních, reedukačních a rehabilitačních postupů v přímé práci s pacientem s poruchou komunikace, vedení zdravotnické dokumentace).
Rozsah teoretických vědomostí a praktických dovedností.
Uchazeč musí znát a umět prakticky užít:
- základní a speciální logopedická vyšetření s vazbou na jednotlivé metodiky edukace, reedukace a rehabilitace u dětí i dospělých s poruchami komunikace a jejich praktické využití v terapii.
- základní a speciální logopedická vyšetření se zaměřením na potřeby řečových profesionálů a jejich využití v terapii .
· v oblasti poruch hlasu
základní rozdělení poruch hlasu, principy hlasové hygieny u dětí a dospělých
· v oblasti poruch řeči
vývoj dětské řeči, základy koordinace řečových funkcí CNS, dominance a lateralita ve vztahu k vývoji a poruchám řeči, fyziologie tvorby hlásek, patofyziologie tvorby hlásek , poruchy vývoje řeči (opožděný vývoj řeči, vývojová dysfázie), poruchy vývoje mluvních funkcí (dyslalie, palatolalie, rhinolalie, tumultus sermonis), symptomatické poruchy řeči u organických poruch CNS (dětská mozková obrna, lehká mozková dysfunkce, dysarthrie), poruchy gnostických a fatických funkcí se zřetelem k rehabilitaci řeči (afázie), poruchy mluvní komunikace v sociální interakci (balbuties, mutismus, surdoutismus), poruchy vývoje poznávacích činností (dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspraxie, dysgnozie, dysmuzie), poruchy řeči při duševních onemocněních (dysfrenie, parafrenie), poruchy řeči při organických změnách mluvidel, poruchy řeči u pacientů s kombinovanými vadami
· v oblasti vad a poruch sluchu
vztah sluchu a řeči ve vývoji a pozdějším životě, přehled onemocnění sluchového ústrojí včetně vrozených i dědičných vad, základní typy poruch a vad sluchu a základy jejich diagnostiky, vady sluchu dle typu a stupně, principy edukace a reedukace sluchu a řeči u dětí a dospělých dle typu a stupně, využití náhradních smyslů (zrak, hmat), základy metod vyšetřování sluchu řečí, ladičkami, základy tónové audiometrie, základní znalosti sluchové protetiky
· praktické zvládnutí
- základních vyšetřovacích metod poruch řeči a poruch a vad sluchu včetně depistáže,
- speciálních vyšetřovacích metod (slovní zásoba, lingvistická struktura řeči, jemná motorika, lateralita, fonematický sluch, fatické funkce, percepčně kognitivní schopnosti, schopnost odezírání, vyšetření hudebního sluchu aj.)
· technické dovednosti
- základy práce s elektroakustickými a audiovizuálními přístroji a pomůckami, které jsou používány při edukaci, reedukaci a rehabilitaci poruch řeči a vad a poruch sluchu, (sluchadla, audiovizuální a počítačová technika)
- technika zvukového záznamu a jeho fonetický přepis, zpracování získaných údajů
· organizační a pedagogické znalosti
koncepce oboru, principy týmové spolupráce, organizace práce v logopedické ambulanci, nemocničním zařízení i ve stacionářích, vedení zdravotnické dokumentace a vykazování výkonů pro ZP dle dosažené kvalifikace, zásady organizace depistáže a dispenzarizace poruch a řeči a poruch a vad sluchu, znalost platných právních předpisů v oboru, typy a sítě speciálních škol a zařízení pro děti s těžšími poruchami komunikace včetně škol a zařízení ve své spádové oblasti, orientačně možnosti rekvalifikace a resocializace pro osoby se ztrátou komunikačních schopností v produktivním věku (s poruchami řeči a vadami a poruchami sluchu po úrazech, cévních mozkových příhodách, virových a jiných onemocněních), které nemohou v důsledku vzniklé vady vykonávat svá původní povolání, orientačně další možnosti rehabilitace pro děti i dospělé (síť léčebných a lázeňských zařízení s logopedickou péčí v rámci ČR)
Činnosti, pro které absolvent specializační přípravy získal způsobilost:
Logoped, který úspěšně absolvoval specializační vzdělávání v základním oboru, se stává klinickým logopedem a získává tak specializovanou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání. Je schopen samostatně zajišťovat specializovanou péči o děti a dospělé s vadami a poruchami komunikačního procesu a rehabilitačními metodami navazovat na lékařskou diagnostiku a terapii a podílí se tak na komplexní péči o postiženého jedince.
Klinický logoped s nejméně pětiletou praxi při plném pracovním úvazku a získání specializace v základním oboru klinická logopedie-odbornost 903-může získat licenční osvědčení k provozování soukromé praxe.
PŘÍLOHY