Logopedická péče prováděná klinickým logopedem je zaměřena na osoby s narušenou komunikační schopností.

Klinický logoped je absolvent čtyřletého nebo pětiletého magisterského studia oboru speciální pedagogika, ukončeného státní závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie a dále absolvuje specializační studium zakončené kvalifikační zkouškou – atestací.

Úspěšná rehabilitace komunikačních poruch je vždy podmíněna týmovou spoluprací. Klinická logopedie využívá všech výhod týmu, zejména úzké spolupráce s lékařem (foniatrem, pediatrem, neurologem, příp. psychiatrem, stomatologem), psychologem, učitelem mateřské nebo základní školy. Pro klinické logopedy pracující na lůžkových odděleních, jsou důležitými členy týmu všichni další pracovníci oddělení, zejména zdravotní sestra.

Foniatrie jako lékařská disciplína spolupracuje při diagnostice s dalšími lékařskými obory, z nelékařských oborů pak při rehabilitaci řeči a sluchu s klinickým logopedem, psychologem, dalšími pedagogy, sociálními pracovníky.

Od roku 1992 nepodléhají pacienti rajonizaci, mají tedy svobodnou volbu odborníků. Nejvhodnější volbou pro pacienta s komunikační poruchou je dobře fungující tým alespoň lékaře a klinického logopeda, kteří mají pracovní kontakty s dalšími členy týmu. U dětských pacientů je nezbytná úzká spolupráce zejména s psychologem (volba přístupů k dítěti, rodině, míra možného zatížení, školní zařazení).

· U diagnóz, kde je lékařské vyšetření nebo léčba foniatrem naprosto nezbytná, by mělo být pro klinického logopeda (i pediatra) samozřejmostí pacienta na toto vyšetření a terapii poslat, pokud logopedovi pacient nebyl poslán foniatrem (vady a poruchy sluchu, vývojové poruchy řeči, koktavost, dysartrie, huhňavost, hlasové poruchy).

· Pokud foniatr předá klinickému logopedovi pacienta do péče, měl by mu zaslat i písemnou zprávu s dosud zjištěnými výsledky vyšetření.

· Pokud klinický logoped pacienta převezme, měl by i on informovat písemně příslušného foniatra o pokrocích nebo neúspěších v dosavadní rehabilitační péči.

· Foniatr i klinický logoped by měli vzájemně konzultovat zejména závažnější případy, pokud možno včas. (Zejména u předškolních dětí je tendence u obou profesí odsouvat nástup do školy a tím odsunout i původní problém).

· Klinický logoped by měl znát alespoň orientačně práci a technické vybavení pracoviště svého spádového foniatra. (Pokud ho nezná, rodiče často s dětmi zbytečně cestují na větší vzdálenosti, ačkoli stejné vyšetření lze provést v místě bydliště).

· Klinický logoped by měl znát i speciální školy a možnosti zařazení dítěte s komunikační poruchou, a spolupracovat s lékařem a psychologem při návrhu vhodného zařazenín dítěte do vzdělávacího procesu.

· Pokud pracovníci obou profesí požadují vyšetření, diagnostický nebo rehabilitační pobyt na specializovaném pracovišti, měli by k žádosti přiložit podrobnější zprávu o průběhu dosavadní rehabilitace. Včasné žádosti o pobyt, příp. vyšetření se týkají zejména dětí před vstupem do školy, kde se jedná o těžší poruchy..Pokud je dítě posláno těsně před vstupem do školy, nelze očekávat rychlý terapeutický úspěch.

· Obě profese by se měly více snažit komunikovat s pediatry a alespoň v místě bydliště zajistit, aby pediatři neposílali příliš brzy (stává se čast u dyslálií) nebo příliš pozdě (často u vývojových poruch řeči).

· Obě profese by se měly snažit komunikovat i s neurology (včasná péče o afatika je v rehabilitaci řeči rozhodující). Mnozí lékaři jiných oborů mají, bohužel, stále představu, že klinický logoped upravuje jen výslovnost u předškolních dětí.

Logopedická péče je orientována na děti i dospělé. Zahrnuje prevenci, diagnostiku, léčebnou rehabilitaci, poradenskou činnost. Logopedickou péči hradí zdravotní pojištˇovny.

Dělení poruch řeči:

· patlavost (porucha výslovnosti hlásek)

· vývojové poruchy řeči – vývojová dysfázie

vývojová dysartrie

· poruchy řeči při rozštěpových vadách

· poruchy řeči při poruchách inervace mluvidel

· poruchy řeči při poruchách sluchu

· poruchy řeči při sníženém intelektu

· poruchy plynulosti řeči

· neurózy řeči

· psychogenní poruchy řeči

· afázie (ztráta vyvinuté řeči)

· poruchy řeči při duševních poruchách